Montessori pedagogika

Montessori pedagogika je alternativní způsob vzdělávání, který vychází z celoživotní práce italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Je založena na několika principech, které podporují osobnostní rozvoj dítěte a respektují jeho přirozené vývojové potřeby.

Základem Montessori vzdělávání je svobodná volba dítěte. Svobodná volba práce je omezena jeho vlastní zodpovědností. Dítě tak postupně získává tolik svobody, kolik je schopno zvládnout. Jestliže si dokáže samo volit práci a soustředěně pracovat, učitel do jeho práce zasahuje co nejméně. Dětem, které tuto schopnost ještě nemají rozvinutou, dává učitel nabídku činností, z kterých si mohou volit, nebo jim přímo práci zadá a děti si mohou vybrat například kdy a jakým způsobem zadaný úkol splní.

Svobodná volba práce je důležitá z několika důvodů. Především umožňuje dítěti využít senzitivních období k získávání určitých dovedností. Tato senzitivní období, např. na nácvik čtení nebo psaní, získávání matematických představ apod., trvají pouze určitou dobu a během nich je učení snadné a přirozené, a tím má kvalitnější a trvalejší výsledky. Samostatná volba práce dále umožňuje dítěti pracovat svým vlastním tempem, které k optimálnímu výsledku potřebuje. Pokud je dítě prací zaujato, pracuje, dokud není hotovo, dokud téma nevyčerpá, což opět zlepšuje kvalitu získaných dovedností. Svobodný výběr podporuje samostatnost dětí, chuť do práce a učení, ale i jejich schopnost spolupráce a pomoci druhému. V neposlední řadě pak zvyšuje podíl zodpovědnosti dítěte za vlastní učení, ale také za prostředí třídy.

Aby se mohly děti do své práce skutečně ponořit, využít svého soustředění, a aby měly možnost začatou práci dokončit, trvají výukové bloky v Montessori třídách 1,5 hodiny. Přestávku na svačinu si děti vyberou samy podle své potřeby.

Společenským centrem třídy je elipsa. Zde se setkává celý kolektiv dětí alespoň dvakrát denně, každé ráno při zahájení dne a také při jeho ukončení. Zde se děti učí komunikovat, srozumitelně vyjadřovat své myšlenky, respektovat druhého, který hovoří, respektovat právo druhého mlčet. Na elipse představuje učitel nová témata a nové pomůcky, tvoří se zde společná pravidla třídy, děti i učitelé zde hodnotí svůj pracovní týden.

Mezi další principy patří vzájemné respektování mezi učitelem a dítětem i mezi dětmi navzájem a to zejména v rámci vzájemné komunikace. Učitel nehodnotí výkon dítěte známkami, pochvalami nebo tresty. Pouze popisuje, co se dítěti daří, jakou práci udělalo, co k tomu bylo potřeba nebo na co by se mělo dále zaměřit. Učitel s dítětem jedná jako s rovnocenným partnerem, pokud je dítě schopno tuto rovinu komunikace přijmout a jednat stejným způsobem.

Velmi důležitá je v tomto vzdělávání věková heterogenita tříd. Věková různorodost ve třídě je přirozenější, protože odpovídá společenskému vzoru, se kterým se děti později setkají např. v pracovním kolektivu. Různý věk a schopnosti dětí také eliminují soutěživost a vzájemné srovnávání a rozvíjí jejich spolupráci, ohleduplnost a vzájemný respekt. Starší děti si učením s mladšími spolužáky přirozeně opakují a upevňují již osvojené poznatky. Mladší děti se zase přirozeně setkávají s novým učivem a pojmy skrze svoje kamarády a spolužáky.

Dítě je vedeno k vlastnímu sebehodnocení. Zpětnou vazbu o úspěšné práci nebo chybování poskytuje nejčastěji sám didaktický materiál. Pomůcky, s nimiž děti pracují, obsahují většinou samy v sobě kontrolu, takže dítě není odkázáno na soud dospělého.

V Montessori škole se děti samy aktivně podílejí na svém učení. Třída je vybavena didaktickým materiálem, neboli pomůckami, které jsou neustále volně k dispozici. Děti se mohou se svobodně pohybovat po třídě, vybírají si místo k práci, domlouvají se na spolupráci. Při práci s pomůckami děti zapojují co nejvíce smyslů, objevují různé zákonitosti podle toho, na jaké úrovni se právě nacházejí. Montessori didaktický přístup dává přednost opravdovému hlubokému ponoření do jedné oblasti až do úplného vyčerpání tématu, nebo do ukončení zájmu dítěte, před povrchním přehledem „od každého něco“. Ponoření až do nejmenšího detailu dává dítěti zažít krásu a rozmanitost světa a lidského vědění o něm, uchovává v něm potřebu svět zkoumat a objevovat. Nekonečnost a bohatství témat navíc učí dítě pokoře před světem a jeho zákonitostmi.

Dítěti ve školním věku samozřejmě nestačí k poznávání světa pouze prostředí třídy. Výuku tedy doprovází vycházky do přírody a různé exkurze. Důležitá je spolupráce s rodinou, společné akce celých rodin, propojení témat s běžným životem dítěte.

Výuka probíhá ve velkých tematických celcích, které v sobě při konkrétním rozpracování zahrnují veškeré učivo prvního stupně ZŠ. Jazyk a matematika jsou prostředky k poznávání světa, proto je důležité propojit všechny vyučovací předměty do jednoho funkčního celku. Tento program, podle něhož se učí děti v Montessori třídách, se jmenuje kosmická výchova.