Dopisy z 1. sv. v. našich deváťáků

Datum akce
19. 09. 2018

Nejkrásnější pocit pedagoga je ten, když je sám překvapen šikovností svých žáků. Já byl překvapen hnedle třikrát! Při hodině dějepisu v 9. třídě bylo naším tématem průběh 1. světové války. Pro větší autentičnost jsme mmj. shlédli některé dobové fotografie a dopisy z této hrůzostrašné etapy 20. století. Následně jsem zadal žákům úkol, aby se pokusili vcítit do tamního utrpení a napsali krátkou reportáž z bojiště či dopis svému blízkému. Hned první vyvolaný, Matěj, mě i spolužáky svým pojetím opravdu ohromil. Na další čtení se přihlásil opět Matěj (samozřejmě jiného příjmení) a po přečtení přišel svévolný potlesk celé třídy. Do třetice všeho dobrého jsem již záměrně vyvolal našeho „posledního“ Matěje, u nějž se kruh uzavřel v tom nejlepším slova smyslu. Dost bylo mých slov, přesvědčte se jimi sami:

"Milá maminko, jsme zakopáni v zákopu.

Hrdost velká, hlad nekonečný.

Naděje žádná a život jako by nebyl.

Smrt je vidět na každém kroku, jsme u jedné z pevností u Verdunu.

Přej mi život, a abych došel domů vcelku."

(Matěj Mikulecký)

 

"Jsem hrdý, že můžu sloužit své vlasti, maminko. Poslali nás k pevnosti Verdun. Právě kopeme zákopy pro obranu, říkají, že za pár dní na nás zaútočí, takže nás bude zužovat hlad a žízeň. Doufám v naději, v naději, že to přežiju. V životě jsem nedoufal, že se něco takového stane. Smrt je blízko, bojím se."

(Matěj Šťastný)

 

"Vykopali jsme zákop, byl to velmi smutný život.

Měli jsme hlad, ale měl jsem naději, že se vrátíme domů.

Cítím hrdost, zároveň mám strach ze smrti."

(Matěj Škoda)

Dopisy z Verdunu