Jednoho chladného a pošmourného rána, jsme za doprovodu lehkého, ale vytrvalého mrholení vyrazili pěšky do SEV Divizna. Přestože nám se počasí mohlo zdát nepříjemné, našim žížalím a hmyzím známým se líbilo. Díky tomu jsme mohli o žížalách a jejích sousedech nejen mluvit a vidět je zvětšené na obrázcích, kde popravdě vypadají někdy trochu strašidelně, ale také je skutečně objevit v přírodě, v hlíně, zetlelém kmenu, pod starým listím nebo v kompostu. A pak už se tolik děsivá nezdála ani zkroucená mnohonožka, placatá stinka, ba ani krásný červený roztoč. Už nyní víme, jak hlína vzniká a jak moc jsou všichni její obyvatelé důležití pro to, aby svět kolem nás byl tak krásný, jaký je. Aby kvetly kytky, dozrálo ovoce i zelenina, aby ptáci zpívali a nám z toho všeho šel nejen užitek, ale především potěšení.