Bylo mlhavé říjnové ráno, když jsme se ráno sešli před školou. Snad by někdo povzdychl, že by lépe bylo ještě v posteli. Když jsme ale vystoupili z vlaku ve stanici Mníšek, to co jsme od té doby viděli a zažili by přesvědčilo i toho nevětšího spáče, aby šel s námi. Nad kolejemi se povalovala mlha, zatímco vrcholky stromů už šimralo sílící sluníčko a mlhu postupně zatlačovalo do stínů a koutků lesa. Barevné listy se začaly ukazovat v celé své kráse, kravky bučely, kozy mečely a my už pospíchali za tím sladkým potěšením, za vlastnoručně vyrobeným moštem. Nejprve jsme si povídali o tom, kde všude můžeme na jablka, či jejich části narazit, ať už přímo nebo v přeneseném významu. Co třeba ohryzek, který máme v krku? Co jablko rajské a granátové? Jsou to vůbec jablka? Jsou všechna jablka stejná? Mají stejnou vůni, barvu, tvar, slupku, chuť? A jak je máme nejraději? Samotné moštování bylo samozřejmě velmi zajímavé a poučné. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že vyrobit něco stojí celkem dost práce a úsilí, že potřebujeme leckdy pomocníky - ať už stroje nebo kamarády. Ale odměna je sladká a to doslova a bez jediného zrnka přidaného cukru.