Nasedli jsme do autobusu č. 18 a nechali se vyvézt až na zastávku Bedřichov stadion. Přípravy na Jizerskou 50 jsou v plném proudu. Pódia už stojí, auta přivážejí vybavení a my jsme se učili důležité lekce: všímat si okolí a pohybovat se opatrně. Podívali jsme se, kde se startuje a kde se dobíhá, a povídali jsme si o závodech, které se tu jezdí, i o tom, kolik mají kilometrů; co je myšlenka Jizerské 50. 

Počasí bylo jako na objednávku. Nad hlavou se rozprostírala azurová obloha, pocitová teplota –8 °C. V batůžcích jsme měli nejen svačiny, ale i ježdíky – a tak bylo jasné, že teď přichází čas hledat ten pravý kopec. 

Přiznávám se, že v mém batohu se tiše vezly i příklady na násobení a dělení. Do hor dojely poctivě… ale tam také zůstaly odpočívat. Stejně poctivě se pak vrátily zpátky do školy. 😊 Po testech byl totiž čas na něco mnohem důležitějšího – na vydechnutí, smích a pohyb.